INDUSTJAKI KOMPLEKS – CO NEMĚLO BÝT NALEZENO

Juverna, Industjaki Kompleks — zpráva o událostech, které měly zůstat zapomenuty.

Dvě armády, jeden komplex a příliš mnoho papírů

Operace v Industjaki Kompleks skončila úspěchem obou zúčastněných stran. Jednotky Nového Impéria i Národní republiky Stakmulov dokázaly obsadit a udržet důležité sektory průmyslového areálu. Boje probíhaly na severu, ve střední části i na jihu komplexu a pozornost obou stran se postupně přesunula od samotných budov k jejich obsahu. Ukázalo se totiž, že v komplexu nebyly ukryty pouze staré stroje, sklady a zaprášená dokumentace. Některé záznamy mohly mít hodnotu, která dalece přesahovala význam celého vojenského střetnutí.

Obě strany tak zahájily rozsáhlé prověřování skladů, inventárních seznamů a záznamů o pohybu chemických látek. Nové Impérium postupovalo pomaleji. Jeho jednotky věnovaly značné množství času procházení dokumentů, ověřování záznamů a kontrole obsahu jednotlivých skladů. Nakonec prověřily všechny sklady v areálu. Národní republika Stakmulov zvolila odlišný přístup. Její příslušníci se rychleji zorientovali v dokumentaci a poměrně brzy narazili na nesrovnalost v evidenci chemických látek. Jejich postup však měl jednu zásadní slabinu: severní sklad se jim nepodařilo obsadit, a jeho obsah proto nemohli prověřit.

Obě strany tak prokázaly rozdílné přednosti. Jedna důkladnost, druhá rychlost. A obě nakonec narazily na stejný problém.

V evidenci chemických zásob chyběl kontejner VX-014.

Razítko, které nemělo existovat

Ještě znepokojivější než samotná nesrovnalost byl jeden z nalezených dokumentů. Na jeho okraji se nacházelo razítko potvrzující společný dohled nad chemickými látkami. Dokument naznačoval, že nad vybranými zásobami v Industjaki Kompleks vykonávaly kontrolu struktury spojené s oběma stranami konfliktu. To znamenalo, že komplex nemusel být pouze opuštěným průmyslovým areálem, který si po rozpadu předchozí správy nikdo pořádně neprověřil. Někdo jej sledoval. Někdo kontroloval jeho zásoby. A přinejmenším někteří lidé museli vědět, co se v jeho skladech nachází.

Oficiální představitelé obou stran se však k účelu komplexu odmítali vyjádřit. Vojenské velení se od odpovědnosti distancovalo a političtí představitelé tvrdili, že nemají k dispozici informace, které by umožnily určit skutečný účel někdejšího programu. Razítko ale zůstalo. A spolu s ním i otázka, proč někdo považoval za nutné zajistit společný dohled nad chemickými zásobami v zařízení, jehož význam údajně nikdo neznal.

ORFEUS: Projekt, který měl skončit

Později získané informace začaly spojovat Industjaki Kompleks s projektem ORFEUS a s chemickým přípravkem označovaným jako Vortex. Podle dostupných záznamů byl Vortex vyvíjen v minulosti přímo v komplexu. Nešlo o běžnou průmyslovou chemikálii. Jednalo se o vysoce nebezpečný nervově paralytický prostředek, jehož další existence představovala závažné bezpečnostní riziko. Projekt měl být ukončen, zásoby měly být zlikvidovány a dokumentace měla být uzavřena. Jenže mezi tím, co mělo být provedeno, a tím, co se skutečně stalo, zůstala mezera.

Když byly nalezené dokumenty předloženy vysoce postaveným stranickým představitelům a zástupcům vojenské rozvědky, původní tvrzení o neznalosti začala ztrácet přesvědčivost. Jeden z vysokých stranických funkcionářů a představitel vojenské rozvědky nakonec připustili, že o existenci programu věděli. Jejich výpovědi však nepřinesly jasnou odpověď na to, kdo měl konečnou odpovědnost za likvidaci zásob ani proč se nepodařilo doložit, že byly všechny skutečně zničeny.

Zůstává také nejasné, kolik dalších osob o programu vědělo. Byli o něm informováni pouze vybraní příslušníci rozvědek? Věděli o něm nejvyšší představitelé obou stran? Nebo byl projekt tak hluboce utajen, že o jeho skutečném účelu neměla ponětí ani většina samotného vojenského velení? V tuto chvíli lze s jistotou říci pouze jedno: někdo věděl, co se v Industjaki Kompleks nacházelo. A někdo jiný se postaral o to, aby to mělo zůstat tajemstvím.

Erik Volkov?

V souvislosti s projektem ORFEUS se znovu objevilo jméno Erika Volkova, vědce spojovaného s vývojem Vortexu. Jeho současný pobyt ani přesný podíl na událostech se nepodařilo spolehlivě objasnit. Některé záznamy naznačují, že měl přístup k informacím, které dnes mohou být zásadní pro pochopení celého případu. Zatím neexistuje dostatek důkazů, aby bylo možné Volkova označit za osobu odpovědnou za zmizení kontejneru. Nelze však vyloučit, že o jeho osudu ví více, než dosud připustil.

Pokud byl Vortex skutečně určen k likvidaci, proč se nepodařilo doložit úplné uzavření celého programu? A pokud někdo pokračoval v činnosti, která měla být dávno ukončena, jednal z vlastní iniciativy, na příkaz tajné služby, nebo v rámci projektu, který nikdy doopravdy neskončil? Odpovědi zatím chybí.

Závěrečná poznámka vyšetřovací komise

Vyšetřovatelé dospěli k předběžnému závěru, že k odhalení některých skutečností nemuselo dojít díky mimořádným schopnostem zpravodajských služeb, nýbrž v důsledku dlouhodobého selhávání administrativních postupů. Část dokumentace, která měla být po ukončení projektu ORFEUS zlikvidována, zůstala zachována. Některé záznamy nebyly skartovány, jiné nebyly opatřeny potvrzením o likvidaci a u dalších se nepodařilo dohledat, kdo měl jejich odstranění vůbec provést.

Komise proto nevylučuje, že se na zachování důkazů podílela prostá lidská lenost, odkládání nepříjemných úkolů a přesvědčení, že se o několik let staré dokumenty už nikdo zajímat nebude.

Závěr komise:

„Utajení projektu ORFEUS bylo po technické stránce mimořádně náročné. Jeho administrativní zajištění však zřejmě záviselo na osobách, které považovaly skartaci za práci, jež může bez následků počkat do pondělí.“

Poslední záznam

Několik dní před událostmi v Industjaki Kompleks zachytila kamera vozidlo opouštějící neznámé místo. Na přívěsu se nacházel kontejner. Záběr se přiblížil k jeho označení.

VX-014. Kontejner byl ukraden.

Záznam končí.

CASUS BELLI pokračuje.

A pokud jsi to dočetl/a až sem, akce dopadla bodově takto:

NRS –285 bodů

Nové Impérium – 427 bodů