Uplynul téměř rok od chvíle, kdy balistická střela s malou jadernou hlavicí proměnila město Župa v radioaktivní pustinu. Přímé následky výbuchu již dávno odezněly, krajina si však svou daň vybírá dodnes. Radioaktivní prach unášený větrem kontaminuje okolí a vstup do zasažené oblasti zůstává krajně nebezpečný.

Do samotné zóny lze vstoupit pouze ve speciálních ochranných oblecích. Ani ty však neposkytují úplnou ochranu. Každá minuta strávená uvnitř znamená vyšší dávku záření a zvyšuje riziko nevratného ozáření. Každá výprava proto musí být rychlá, přesně naplánovaná a mít jediný cíl.

Během poslední operace se obě znepřátelené strany střetly o nemocnici, rozvodnu elektrické energie a archiv zdravotnické dokumentace, který byl po vypuknutí války převezen několik kilometrů od nemocnice na utajené místo. Právě zde byly mezi stovkami běžných zdravotních složek objeveny dokumenty, které výrazně změnily pohled na celý konflikt.

Několik spisů popisovalo pacienty se shodnými příznaky. Všichni byli přivezeni při vědomí, avšak během několika minut se jejich stav začal dramaticky zhoršovat. Nejprve přicházely prudké svalové křeče a nekontrolovatelný třes. Následovala dezorientace, ztráta řeči a panika, protože postiženým postupně přestávalo poslouchat vlastní tělo. Mnozí zůstávali při plném vědomí, ale nedokázali se pohnout ani přivolat pomoc.

Lékaři marně hledali příčinu. Radiace podobné příznaky nevysvětlovala a žádná známá infekce neodpovídala průběhu onemocnění. Některé záznamy popisují celé nemocniční pokoje, kde během několika hodin zemřeli všichni pacienti i část zdravotnického personálu, který s nimi přišel do kontaktu. V posledních zápisech lékařů se stále častěji objevovaly ručně dopsané poznámky:

“Neznámý původ.”
“Izolace selhala.”
“Utéct.”

Další analýzy nakonec ukázaly něco mnohem horšího. Nešlo pouze o následky ozáření. Ve vzorcích byla identifikována dosud neznámá experimentální nervově paralytická látka vyvíjená v rámci přísně utajeného vojenského programu s krycím označením:

PROJEKT ORFEUS

Projekt ORFEUS vznikl v době, kdy válka již naplno zuřila. Obě strany hledaly prostředek, který by dokázal změnit poměr sil na bojišti. Úkolem projektu bylo vytvořit novou generaci chemické zbraně s účinky, které tehdejší prostředky nedokázaly nabídnout.

První laboratorní výsledky byly označeny za průlomové. Skutečné testování však odhalilo děsivou realitu. Účinky látky byly natolik ničivé a nepředvídatelné, že vojenské velení rozhodlo o okamžitém ukončení celého programu.

Laboratoře byly uzavřeny, dokumentace rozdělena mezi několik přísně střežených archivů a veškeré známé zásoby experimentální látky byly určeny k likvidaci.

K jejich zničení však nikdy nedošlo.

Část materiálu byla dočasně uskladněna v utajeném vojenském skladu, odkud měla být převezena k definitivní likvidaci. O několik měsíců později však oblast zasáhla balistická střela s malou jadernou hlavicí. Výbuch nezničil pouze město Župa. Zničil také utajené skladiště Projektu ORFEUS.

Radioaktivní tlaková vlna rozmetala zbytky experimentální látky do širokého okolí. Smísila se s radioaktivním prachem, popelem a troskami zničeného města. Následky byly dlouhou dobu považovány výhradně za důsledek ozáření.

Teprve dokumentace nalezená v nemocničním archivu odhalila pravdu. Řada obětí nezemřela pouze na následky radiace. Zabíjela je také látka, o jejíž existenci neměl svět nikdy vědět.

Po uzavření Projektu ORFEUS byl celý vědecký tým rozpuštěn. Jeho členové byli zadrženi, zbaveni identity a pod falešnými jmény převezeni do tajných detenčních zařízení rozmístěných po celé zemi. Jejich existence byla vymazána z veřejných záznamů.

Během přesunů vězňů a evakuace některých detenčních zařízení se jednomu z internovaných vědců podařilo uprchnout. Jeho jméno se již v minulosti objevilo v několika protichůdných zpravodajských materiálech.

Dr. Erik Volkov.

Pro jedny uznávaný vědec a vlastenec, který se stal obětí politických čistek. Pro druhé nebezpečný uprchlý vězeň, bývalý člen přísně utajeného vojenského programu a muž s vazbami na ozbrojené odbojové skupiny.

Jako ve většině válek, i zde se pravda stala jednou z prvních obětí.

Jisté je pouze to, že Erik Volkov patřil mezi hlavní osobnosti Projektu ORFEUS a po svém útěku zmizel beze stopy. Co následovalo poté, dnes dokáže s jistotou popsat jen hrstka lidí. Postupem času přestal být znám pod svým skutečným jménem. Ve vojenských hlášeních, zpravodajských spisech i mezi vojáky se začalo objevovat jediné označení.

ALCHYMISTA

Dochované výslechové protokoly vykreslují mimořádně nebezpečného člověka. Zpočátku byl považován za brilantního vědce, který věřil, že jeho výzkum pomůže ukončit válku. Postupně se však jeho posedlost vlastním dílem vymkla jakékoli kontrole.

Zatímco ostatní členové Projektu ORFEUS hledali způsob, jak vývoj zastavit, Erik Volkov tvrdil, že skutečnou hodnotu zbraně nelze posoudit v laboratoři. Pouze na bojišti.

Po prvních testech na lidech přestal o obětech mluvit jako o lidech. Ve svých poznámkách je označoval pouze jako výsledky. Smrt pro něj nebyla tragédií. Byla pouze dalším bodem výzkumu.

Jedna z posledních zpráv zpravodajské služby obsahuje větu, kterou vyšetřovatelé několikrát podtrhli červenou tužkou:

„Nezajímá ho, kdo zvítězí. Potřebuje jen publikum.“

Analytici se shodují, že pokud Alchymista znovu získá přístup ke svému výzkumu, nebude hledat spojence. Bude hledat příležitost. Je mu lhostejné, zda budou jeho oběťmi vojáci Nového Impéria, NRS nebo civilisté. Každý další konflikt pro něj představuje pouze další experiment.

Ještě znepokojivější je skutečnost, že se s největší pravděpodobností neskrývá sám. Podle několika svědeckých výpovědí kolem sebe vytvořil malou skupinu ozbrojených stoupenců. Jejich původ není znám. Mohou mezi nimi být bývalí vojáci, dezertéři i žoldnéři, které přilákaly peníze, ochrana nebo víra v člověka, jenž podle nich představuje budoucnost válčení.

Ve všech dochovaných záznamech pro ně používá jediné označení.

Dobrovolníci.

Ve svých poznámkách opakovaně tvrdil, že každý člověk se dříve či později stane dobrovolníkem. Někdo za peníze. Jiný ze strachu. Další z přesvědčení. Rozdíl je podle něj pouze v tom, jak dlouho vzdoruje.

V jednom z nalezených zápisníků stálo pouze jediné krátké heslo:

„Každý se jednou stane dobrovolníkem. Jen někteří si mohou vybrat kdy.“

Papírový archiv však obsahoval ještě jednu zásadní informaci.

Existuje Vězeň č. 628.

Muž, jehož skutečná identita byla odstraněna ze všech nalezených dokumentů. Podle stručné poznámky právě on zná pravou identitu Alchymisty i místo, kde se nyní ukrývá.

Oba muži byli kdysi nerozlučnými kolegy v rámci Projektu ORFEUS. Dlouhé roky pracovali bok po boku a společně stáli u zrodu programu. Zlom nastal ve chvíli, kdy laboratorní výzkum přerostl ve skutečné testování na živých lidech. Zatímco Alchymista začal být výsledky svého díla doslova posedlý, Vězeň č. 628 pochopil, že překročili hranici, za kterou už není návratu.

Podle dochovaných svědectví se mezi nimi odehrála prudká roztržka. Vězeň č. 628 se pokusil projekt zastavit a část dokumentace ukrýt před svým bývalým přítelem.

Krátce poté oba zmizeli z veřejných záznamů.

Alchymista uprchl.

Vězeň č. 628 byl převezen do jiného tajného detenčního zařízení, kde měl zůstat mimo dosah všech, kteří by chtěli jeho znalosti zneužít. Pokud někdo ví, kde Alchymistu hledat, pak je to právě Vězeň č. 628.

Veškeré další informace o jeho umístění byly odstraněny z papírové dokumentace a uloženy do centrální databáze zpravodajské služby. Tato databáze se nachází ve velitelství zpravodajské služby na okraji zamořené oblasti. Na rozdíl od nemocničního archivu nejsou tyto informace uloženy v papírové podobě. Jsou uzamčeny na fyzicky izolovaných serverech, které nikdy nebyly připojeny k žádné síti. Nelze je získat na dálku ani napadnout zvenčí.

Jedinou možností je proniknout přímo do objektu, obnovit napájení systému a získat data z původních terminálů. Právě tam se může nacházet klíč k nalezení Vězně č. 628. A možná i jediná šance zastavit muže, který už dávno nepovažuje válku za tragédii.

Pouze za další fázi svého experimentu.